Geologická expedice po sopkách Českého středohoří, 22. – 25. února 2018

Speciální zimní expedice

Letošní přechod Českého středohoří skutečně prověřil fyzickou i psychickou kondici všech zúčastněných. Krutá klimatická změna během posledních dní posunula laťku obtížnosti akce do nečekané výše…

Po příjezdu do Lovosic nás čekal noční výstup na vrch Lovoš (570 m.n.m.). Teplota klesla hluboko pod bod mrazu a nám se otevřel nádherný pohled na osvětlené Lovosice a celou okolní zářící krajinu. Následující sestup a 2h túra nočním lesem na hrad ze 14st. Opárno proběhla velmi rychle a byla doprovázena pohádkovými scenériemi. Nocleh ve stanech na opravdovém hradě byl velmi romantický, byť byl lemován mrazem a krásnou jasnou oblohou plnu hvězd.

První nocleh byl pro řadu účastníků tvrdým seznámením s realitou zimního přechodu ( bylo mínus sedm), ale nálada v týmu v noci na rozdíl od teploty neklesala.

Další den nás čekal výstup na světový geologický unikát – vrch Boreč (449 m. n. m.) známý svojí jedinečnou vnitřní termikou a ventarolami (průduchy ), které vedou teplý vzduch (až 16 stupňů) z nitra kopce. Příjemně jsme se ohřáli a nalezli jsme zde také jednu z nejvzácnějších rostlin – endemitickou játrovku - borečku, která roste v ČR pouze zde. Celý den bylo jasno a slunečno a výhledy na celé panorama Českého Středohoří byly unikátní. Málokdy se v únoru povede takhle čistá obloha bez mráčku. Když jsme se navečer ještě vyšplhali na nehostinný vrch Ostrý (718m) se stejnojmenným hradem z 13 st., byli jsme rádi, že po postavení stanů můžeme v klidu opéci buřty a zalézt do stanů. Tuto noc šla teplota již znatelněji dolů ( - 15 stupňů ) a začala se více projevovat studená fronta jdoucí ze Sibiře do ČR…Zmrzla nám ve stanech kompletně voda i všechny minerálky, ale tvrdá noc byla vykoupena nádherným východem slunce a pohádkovým výhledem na nejvyšší vrchol Českého Středohoří – Milešovku (837 m.n.m.). České středohoří se nám ukázalo v celé své kráse. Zamrzlé vrcholy vytlačených kup a bývalých vulkánů se nádherně leskly ranními paprsky a nám tento pohled vynahradil ledové boty a zmrzlé tkaničky na dráty.

Další den nás čekal výstup na Milešovku, který byl poměrně strmý a vyžadoval časté zastávky (kdo by chtěl dostat infarkt, když ví, že na něj nahoře čeká otevřená teplá restaurace). Tentokrát Milešovka nepotvrdila pověst největrnější hory ČR a nedala nám pocítit, co to znamená. Možná to byla odměna za odvahu, protože jinak bychom asi umrzli doopravdy Nezlomení jsme se doplazili na vrchol, kde na nás čekala teplá polévka, točená kofola a napečená bublanina.

Další trasa následovala přes údolí pod Milešovkou na hrad Kostomlaty, kde jsme večer s povolením místních úžasných lidí ze sdružení na záchranu hradu Kostomlaty v klidu postavili stany na nádvoří a udělali si zázemí na poslední super mrazivou noc. Nanosili jsme hromady dřeva a oblékli si skoro vše, co jsme měli s sebou. To, že jsme mohli využít takový luxus jako je dřevěná kadibudka po 3 dnech v mraze a sněhu také o dost zlepšilo pohled na svět, zejména u dámské části osazenstva. Noc byla jasná a mrazivá ( - 20 stupňů Celsia ), ale všichni ji přežili se ctí a grácií zkušených polárníků...

Ráno na nás čekala odměna od místních – pozvali nás na teplou snídani k nim do prostor hradní krčmy a smekli před námi pomyslný klobouk za to, co umí účastníci BIXu

Celá akce se vydařila jak z hlediska počasí, tak z hlediska trasy a plánu a věřím, že již nyní se účastníci těší na příští rok, kdy se pokusíme přejít tentokráte východní část Českého Středohoří.

Mgr. Ondřej Bílý

FOTOGALERIE